Aby nás pes lépe slyšel
Vnější ucho tvoří ušní boltec, uchohybné svaly a zevní zvukovod.
Úkolem boltce je chránit vnitřní orgány ucha, zachytávat zvukové vlny a směrovat je zvukovodem do vnitřního ucha. Různá plemena mají boltce různých velikostí, zpravidla ve tvaru trojúhelníku, které mohou být vztyčené, polovztyčené, klopené nebo převislé, se základnami pevně přirostlými k hlavě a v různých vzdálenostech od sebe. Boltce jsou tvořeny pružnou chrupavkou potaženou jemnou kůží. Jejich okraje jsou citlivé např. na mráz, a protože jsou hustě protkány sítí krevních vlásečnic, každé drobné poranění hlavně u hladkosrstých plemen způsobuje značné krvácení. Zvnějšku jsou porostlé srstí, vnitřní strana je u většiny plemen porostlá jen po okrajích, ale např. u severských plemen zasahuje větší plochu a pudlům může srst zarůstat až do zvukovodu.
V místě, kde boltec navazuje na zevní zvukovod, vytváří chrupavka s kůží různé záhyby, kde se zachytávají nečistoty z vnějšího prostředí. Na vnějším dolním okraji boltce tvoří kůže tzv. Henryho kapsu.
Boltcem může pes pohybovat pomocí uchohybných svalů: otáčeče, vzpřimovače a schylovače.
Zevní zvukovod je jemnou kůží s chloupky potažená trubice se zákruty, do níž ústí mazové žlázky, zakončen je pružnou blankou – bubínkem.
Střední ucho je dutina za bubínkem ve spánkové kosti. Jsou v ní čtyři sluchové kůstky – bubínek, kladívko, kovadlinka a třmínek s čočkovitou kůstkou, která je součástí membrány zvané oválné okénko. Do této dutiny také ústí Eustachova trubice, která ji propojuje s hltanem, což zajišťuje vyrovnávání tlaku ve středním uchu s tlakem vnějším.
Vnitřní ucho je tvořené sluchovým ústrojím rovnovážným a pohybovým. Sluchové ústrojí je tvořené labyrintem (tzv. hlemýžděm naplněným kapalinou) s nervovými zakončeními. Tato část přijímá chvění zvukových vln, přenesených z vnějšího zvukovodu. Je tu rovnovážné ústrojí se třemi polokruhovými chodbičkami s nervovými zakončeními, pomocí kterých pes vnímá svoji polohu.
Jak (nejen) pes slyší
Boltec a vnější zvukovod přivádí zvukové vlny na bubínek, který se tak rozkmitá. Mechanický pohyb se přenáší přes pákový mechanismus složený z kladívka a kovadlinky na třmínek, který chvění přenáší na okénko. Tato membrána přenáší vlnění do kapaliny v hlemýždi, kde pak množství nervových čidel umožňuje podrobnou analýzu zvuku podle frekvence a intenzity. Každý kmitočet totiž rezonuje v jiné části hlemýždě a chvěním kapaliny dráždí příslušné nervy. Ty vedou vzniklý vzruch do mozku, kde probíhá vlastní vyhodnocení zachycené informace.
Péče o psí uši
Péče o uši může být tak rozdílná, jak rozdílné jsou uši jednotlivých plemen i zvláštnosti každého psa. Záleží na postavení ucha, genetické dispozici i na prostředí, ve kterém pes žije. Sluch je po čichu druhým nejvyvinutějším smyslem psa, a sluchové ústrojí představuje poměrně složitý a citlivý orgán. Proto bychom měli o psí uši přiměřeně pečovat. Přehnaná péče může ovšem způsobit více škody než užitku, ovšem na druhou stranu, zanedbáme-li i tu minimální péči, můžeme psovi (a tím i sobě) připravit spoustu trápení s vleklými záněty.
Na to, že se budeme psím uším jednou za čas věnovat, zvykáme psa od štěněte. Jako téměř ve všem je vždy lépe věnovat se včas prevenci a odstraňovat možné příčiny obtíží, než po čase řešit následky.
Po každé procházce prohlédneme psovi uši a jejich okolí – zvláště, pokud máme plemeno se sklopenýma ušima s delší srstí. Osiny, jehličí, drobné větévky nebo dokonce kuličky lopuchu nejenže psa bolestivě tahají a způsobují místní plstnatění srsti, ale mohou také poškodit jemnou kůži boltce nebo se dostat hlouběji do zvukovodu.
Vnitřní stranu boltce čistíme podle potřeby, tedy zejména pokud se pes pohyboval v prašném prostředí, v blátě apod., nebo prostě jen tehdy, když je kůže boltce špinavá. Taková přirozená špína je ušní maz smíchaný s prachem. Usazuje se v záhybech boltce. Čím déle, tím vyšší vrstva, ucho se bude špatně čistit a nečistota může napadat hlouběji do zvukovodu. Zdá-li se nám ucho čisté, necháme věcem přirozený průběh, abychom jemnou kůžičku zbytečně neodmastili a nezničili tak její přirozenou ochranu.
Jak na které ucho
Plemena se sklopenýma ušima porostlýma srstí mají největší sklony k problémům v této oblasti. Měli bychom dbát na pravidelné větrání uší, např. během krmení. Sepneme-li gumičkou nebo kolíčkem psovi boltce za srst na temeni hlavy, nebude si navíc máčet uši v jídle. Pes si brzy spojí nezvyklou manipulaci s ušima s příjemnou chvilkou u misky a nebude protestovat. Odvětráváním znepříjemníme život a mikroklima bakteriím ve zvukovodu a středním uchu, které jinak rády způsobují záněty. Když se budeme věnovat dlouhým a přilehlým uším pravidelně, dříve si všimneme začínajících problémů: nečistot, zarudnutí nebo zápachu.
Ovšem ani plemena se vztyčenýma ušima, které nemají problém se zapařováním, nenecháme bez pravidelného prohlížení, protože do otevřených uší se snadněji mohou dostat mechanické nečistoty.
Plemenům, která mají srst zarůstající kolem zvukovodu, musíme odumřelou srst pravidelně protrhávat, aby mohlo ucho přirozeně větrat. Pokud však nevrůstá přímo do zvukovodu, zdravou neodumřelou srst nevytrháváme, protože plní v uchu funkci filtru; nehledě k tomu, že to psa bolí a zraňuje.
Pomůcky k čištění
Protože méně znamená více, preventivní užívání kapek pro psy necháme jen na případy, které určí veterinář. Speciální olejíček použijeme pouze pro snadnější odstraňování špíny z boltce, stejně jako vatové tyčinky. Nikdy se nepokoušíme odstraňovat psovi maz ze zvukovodu, mohli bychom psovi ublížit buď okamžitě, kdybychom ho tyčinkou poranili při nějakém nenadálém pohybu, nebo zprostředkovaně po čase, kdy by hlouběji vtlačený maz začal způsobovat problémy. Při pravidelné péči o čistotu bychom měli vystačit s dámskými odličovacími tampóny nebo hygienickými ubrousky. Nikdy nepoužíváme stejný tampónek na další ucho.
K čištění není vhodná voda - a to ani ke zvlhčení ubrousku, protože bakterie milují vlhkost -, ani prostředky s alkoholem, který pokožku vysušuje. Odmaštěná a vysušená kůže se pokryje stroupky, mazové žlázky budou produkovat o to více mazu, maz bude zachytávat větší množství prachu, ve kterém se bude lépe dařit škodlivým mikroorganismům – a začne kolotoč, ze kterého není snadné vyskočit.
Příznaky ušního onemocnění
Jestliže pes potřásá hlavou, kloní ji na stranu, škrábe se na uších, dává najevo bolest při dotyku, objeví se výtok z ucha, otoky nebo zápach, pak je čas navštívit veterinární ordinaci.
Onemocnění i způsob léčby necháme na odborníkovi, protože příčinou nemusí být vždy jen zanedbaná péče, ale třebas i alergické onemocnění. Počítejme s tím, že součástí vyšetření bude s největší pravděpodobností i bakteriologické vyšetření.