Když nás trápí blechy.
Jak poznat, že má pes blechu?
Zvíře, které má blechy, je neklidné, drbe se a rozdírá si kůži. Štěňata masivně zablešená mohou trpět i chudokrevností. Pravidelně kontrolujeme zejména ta místa, která blechy vyhledávají nejčastěji: břicho, stehna, za ušima a na kořeni ocasu. I když jsme zatím blechu nenašli, dají se na kůži psa mezi chlupy rozeznat malé černé kuličky blešího trusu.
Jak chytit blechu?
Těžko. Blechy jsou velmi pohyblivé, přemisťují se rychlými skoky. Pokud blechu vyčešeme ze srsti psa, zpravidla nám zmizí ještě před tím, než stačíme zaostřit. Dokonce ani případ, kdy ji chytíme, nemá vlastně správné řešení. Dříve doporučované rozdrcení mezi nehty není správné, protože se můžeme infikovat: každá šestá blecha obsahuje vývojové stadium tasemnice psí, do objevu penicilínu blechy šířily i mor a pokud se mikroskopickou trhlinkou v kůži dostane do našeho těla např. slina blechy, stejně jako při kousnutí nám může způsobit místní záněty kůže.
Jak tedy blechy zlikvidovat?
Blechy nezlikvidujeme nikdy. Pokud máme doma zvířata, musíme si na sem tam nějakou tu blechu zvyknout, ne však se s faktem, že náš pes má blechy, smířit. Jedna blecha dlouho sama nezůstane a s tím, jak stoupá jejich počet, zvyšují se i rizika.
Nejen počet druhů, ale i počet jedinců v rámci druhu se neustále zvyšuje, jak se stávají odolnými proti stále širší škále chemických prostředků. A některé vysoce účinné preparáty se přestaly užívat, když se zjistilo, že jsou škodlivé i pro ty, které měly chránit.
Boj proti blechám musí být celoplošný. Nestačí pouze ošetřit psa, ale také vyprat, vyluxovat a vydezinfikovat psův pelíšek, křesla a pánovu postel, pokud jsou ve společném užívání, koberce i všechna další zvířata v domě. To vše provádíme nejméně po dobu tří týdnů, abychom postihli všechna vývojová stádia blechy. Sáček z vysavače s obsahem po každém úklidu pokud možno spálíme.
Jak blecha vypadá?
Ve střední Evropě máme tu výhodu, že zde působí pouze 80 druhů blech – kdežto na celém světě je jich známo přes tisíc druhů. Blechy úspěšně parazitují nejen na psech a lidech, ale i na kočkách, krysách i dalších zvířatech. Podle svých hostitelů nosí i názvy. Nejčastěji parazituje na psech blecha kočičí (Ctenocephalides felis), blecha psí (Ctenocephalides canis), blecha ježčí (Ceratophyllus erinacei), blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi) a blecha slepičí (Ceratophyllus gallinae). Odborníci je od sebe pravděpodobně rozeznají, ale pro laika vypadají všechny stejně:
jsou až 4 mm dlouhé, bez křídel, ze stran zploštělé, se silnýma zadníma nohama a s bodavým sacím ústním ústrojím.
Jak blecha žije?
Samička blechy za svůj život naklade až 500 vajíček. Jednorázově jich naklade do srsti hostitele kolem dvaceti. Jsou nelepivá, aby mohla volně vypadávat ze srsti a kontaminovat okolí. Blecha prodělává takzvanou dokonalou přeměnu, což znamená, že se postupně vyvíjí od vajíčka přes kuklu až po dospělce. Během několika dní (v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí) se z vajíček vylíhnou beznohé bělavé larvy. Larvy lze vidět pouhým okem. Živí se organickými zbytky (šupinky kůže, chlupy, vajíčky tasemnice). Larvální stádium trvá v závislosti na podmínkách vnějšího prostředí 9 až 200 dní. Larva roste, dvakrát se svléká a nakonec se zakuklí. Larva může ve stádiu kukly přežívat až jeden rok (přezimuje) a dospělec se vylíhne až za příznivých podmínek, které pozná podle záchvěvů, zvýšení okolní teploty a podílu kysličníku uhličitého.
Za ideálního stavu trvá vývoj blechy od vajíčka po dospělce 11 až 18 dní podle druhu blechy, běžně 4 až 5 týdnů. Dospělá blecha žije průměrně půl roku, ale vyhladovělá přežije i rok. Dospělá blecha se živí výhradně krví hostitele.
Co může blecha způsobit?
Pohyb i kousnutí blechy vyvolává nepříjemné svědění, takže napadené zvíře se škrábe, až se poraní. Otevřená rána se stává vstupní branou pro každou infekci. Blechy šíří tasemnici psí, pes se nakazí, když ji pozře při vykusování ze srsti. Mor je už naštěstí dávno za námi. Kromě popsaných způsobů ohrožení se do rány s každým kousnutím dostává slina blechy, která může vyvolat místní záněty kůže a s tím související ekzémy na krku, břiše a u kořene ocasu, které se nezřídka rozšíří po celém těle. Následkem je nejen mučivá svědivost a rozdrásané rány, ale i hnisající sekundární infekce napadených míst. Často jsou dalšími následky těžká a nevratná poškození kůže i dlouhodobá onemocnění. Stále více psů se stává alergickými na bleší kousnutí. Masivním výskytem mohou blechy u štěňat a malých plemen způsobit i chudokrevnost a ovlivnit tak celkový zdravotní stav zvířete.
Existuje prevence proti blechám?
I psa bez viditelných příznaků napadení můžeme chránit preventivními opatřeními: aplikací různých antiparazitárních přípravků přímo na kůži nebo do koupele, častým čištěním pelíšku, omezením styku s nevhodnými psími kamarády, v menší míře i speciálními obojky. Můžeme psovi zakázat přístup do těžko udržovatelných částí bytu a jeho místo a pelech vybavit omyvatelnými materiály a pracími polštáři.
